Článek
Na italské nudapláži se člověk cítí svobodně. Tělo dýchá, duše odpočívá a plážový klid je narušován jen jemným šploucháním moře… nebo dramatickým zásahem hlídky lásky. Ano, přátelé – to není metafora, ale reálný úkaz na italských plážích pro naturisty, kde bdělé oko hlídky dohlíží na to, aby se vášeň nezměnila ve veřejné divadlo. A právě taková událost nám zpestřila jedno nahé letní odpoledne…
Na pláži bylo toho dne jen pár lidí. Snad proto, že nebylo vyloženě horko a bylo to před sezonou. Se ženou jsme diskutovali o tom, jak při recenzi této konkrétní pláže narazila na zmínku o tzv. „hlídkách lásky“, které mají na starosti zabraňovat různým impertinencím, jež by se mezi nahými turisty eventuelně mohly odehrát. Oba nás tato věc pobavila a shodli jsme se na tom, že by bylo zajímavé vidět takovou hlídku v akci, nehodlali jsme ale sami zadávat podnět k jejímu zásahu. I přes toto rozhodnutí jsme ale nakonec nezůstali o nic ochuzeni.
Na pláži se nacházel pár ve věku kolem 30 let. On se díval na něco v telefonu, ona se věnovala knížce. Oba (alespoň na první pohled) spořádaně rozloženi pod slunečníkem. Po chvíli se jejich aktivity začaly poněkud měnit – proběhlo několik letmých doteků. Náznaků. Pak si zřejmě řekli, že pláž je příliš veřejná pro jejich… ehm, nazvěme to třeba potřebami. A tak se v tichosti zvedli a s ručníkem se „nenápadně“ vydali směrem k nedalekému hájku za dunami. Řekněme, že hledali stín a soukromí. A možná také pár minut o samotě, během nichž by mohli naplnit definici „jižanského temperamentu“.
Jenže co čert – nebo spíš guardia dell’amore – nechtěl, jejich nenápadný ústup nezůstal tak úplně bez povšimnutí.
Netrvalo to snad ani dvě minuty a hlídka lásky, vybavená neomylným šestým smyslem pro „něco se tam děje“, se dala do pohybu. Její dva členové svižným krokem a s výrazem „my víme přesně, o co tady jde“, zamířili za dvojicí. Zmizeli v houští zhruba tam, kde před chvílí před nimi i onen zmíněný pár.
Co přesně se událo mimo dosah našich pohledů, to nevíme. Fakt je ale ten, že po pár minutách se všichni čtyři objevili zpět na cestě. Nezbedný pár šel první – výraz v obličeji osciloval někde mezi „přistiženi při opisování“ a „dostal jsem poznámku a musí to podepsat rodiče“. Za nimi pochodovali strážci romantické slušnosti – s decentním, téměř profesorským klidem. A my jsme se potutelně usmívali. Ještě že jsme se sami o nic nepokusili…
Když byl pár přiveden zpět na pláž, hlídka jim zřejmě důrazně, leč decentně připomněla, že „mimořádně blízké kontakty“ se na těchto prostranstvích skutečně netolerují. A že láska je nepochybně krásná, ale existují určité hranice a zásady, kterými je třeba se řídit.
Pár nakonec nebyl z pláže vykázán. Ještě se chvíli zdržel, zaplaval si v moři, a poté zabalil ručníky a odešel. Pomalu, ale stále nahý. Jestli to bylo z hanby, nebo proto, že už nebyla nálada, nevíme. Ale ti, kdo byli svědky, mají humorný zážitek.
Na rozdíl od většiny návštěvníků pláže, kteří maximálně jen trochu přestřelili s množstvím opalovacího oleje, tito dva zažili něco víc – potupnou eskortu utnuté vášně mezi ručníky a očima veřejnosti. A to je, uznejme, výjimečný zážitek. Víc než koupání v moři, víc než langusta na večeři. To se zkrátka nepovede každému.
Takže pozor, tyto tzv. „hlídky lásky“ skutečně existují. Vznikly jako reakce na turisty, kteří si pod pojmem „nudapláž“ vyložili slovo „volnost“ trochu… doslova. Městské nebo regionální úřady ve spolupráci s dobrovolníky, někde i policií, vysílají nenápadné hlídky, které zajišťují, že zónou bez plavek neproběhne také zóna bez hranic. Zajímavé je, že fungují tiše, bez skandálů – spíš jako taková mobilní etiketa. A mutno podotknout, že jsou velice efektivní. Leckde už jen Jejich reputace stačí k tomu, aby většina romantiků zůstala u držení za ruku a lehkého polibku.
Ano, vášeň je krásná věc. Moře, slunce a slaná kůže k ní svádějí téměř automaticky. Ale pokud se rozhodnete následovat své pudy do křoví za pláží, nezapomeňte, že si guardia dell’amore nebere dovolenou. Jsou bdělí, rychlí a neúprosně slušní. A přivést vás zpátky doslova „za ucho“ mezi ostatní zvládnou s takovou grácií, že vám nezbude než poděkovat a odplížit se pryč.
S hlídkou lásky není radno si zahrávat. Ne proto, že vás zatkne. Ale proto, že vám zařídí jednu z nejtrapnějších procházek vašeho života. A to bez bot, bez trenek, a hlavně bez důstojnosti. Na rozpáleném písku. Před lidmi. Bez možnosti zapřít, co jste opravdu dělali.
